V bufetu

Karel Plíhal

1:JEen nechte trpaslíka H/D#Ondřeje,
jC#men ať si dá, co hrdlo rG#máčí,
C#mať se, chAudák malej, tEaky jG#m7ednou pC#7oměje,
F#7echno platím, a tak: Ho co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SArdce má rHozervané nEa hadrC#my
prF#mo jednu tG#rpaslici zC#me sádry,
bC7yla tak krásná, až se vEěřit nechtělC#7o,
jF#7ako by ji uplácal sám MHichelangelo,
nAosil jí rHybízové kEorálkC#my,
kF#moukala nG#epřítomně dC#mo dálky,
tC7ak velkou láskou ji, chEudák, zahrnC#7ul,
žF#7e by se i kámen nHad ním ustrnul,
ale sádra nEe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: